Honza Stokláska je jedním ze studentů VŠMIE. Můžete ho potkat v knihovně, na přednášce v aule, ale v těchto dnech si s ním nedávejte osobní schůzku. Nepřijde. Je totiž na olympiádě.

Že máme ve škole už jednoho olympionika v bobech, není pochyb. Ředitel a kvestor Radek Řechka se úspěšně účastnil té v Turíně v roce 2006. Nyní jsou na spadnutí XXI. Zimní olympijské hry v kanadském Vancouveru a součástí českého týmu je tentokrát jeden ze studentů školy. Podrobili jsme tedy Honzu Stoklásku výslechu těsně před jeho odletem.

Co tě to proboha napadlo – boby? Proč ne nějaký „módnější“ sport?

Je pravda, že boby nejsou sport pro širokou veřejnost, ale o to více je to sport zajímavý. Já jsem se od 7 let věnoval atletice a dá se říct, že to módní sport je. Ale po 16 letech ve stejném prostředí jsem chtěl zkusit něco jiného a v tu dobu se naskytla příležitost vyzkoušet jízdu na bobech.

Co musí člověk udělat pro to, aby to dotáhl až na Olympiádu?

Příprava na Olympijské hry je náročná v každém sportu a většinou to není pouze jednoletá záležitost, ale celý čtyřletý cyklus. Bobový trénink začíná koncem března objemovou přípravou, aby člověk zvládl celou dlouhou zimní sezonu. Koncem léta přichází silově-rychlostní trénink zakončený závěrečným vyladěním formy před prvními závody. Značná část přípravy probíhá dvoufázově, tedy 2 tréninky denně často až 4x týdně. K tomu se musí ještě přičíst čas na regeneraci a relaxaci.

Teď přijde na řadu ta nejhloupější ze sportovních otázek. Jaké jsou šance na vaše umístění v mezinárodní konkurenci?

 V dnešní konkurenci už se téměř nedá ve startovním poli najít slabý soupeř. Konkurence je velmi vysoká. Velkými favority jsou velké státy s dlouhou tradicí bobového sportu – Německo, Švýcarsko, Rusko, USA. Ale každý závod je jiný a pořadí na prvních místech se často mění.

Jelikož se jedná o technický sport, velmi záleží na materiální výbavě a finančních možnostech každého týmu. I přesto, že nevlastníme nejmodernější boby a ostatní výbavu a máme velmi omezené finanční prostředky, dokážeme bojovat o umístění kolem 15. místa ve Světovém poháru. Tak uvidíme…

Na co ve své sportovní kariéře vzpomínáš nejraději?

Okamžitě se mi vybaví příjezd do cíle na Mistrovství světa 2008 v německém Altenbergu, kde jsme na dvojbobu (společně s Ivem Danilevičem) obsadili 6. místo. Očima jsme hledali displej s časem, a když jsme zjistili, že nebudeme horší než šestí, byl to ten nejlepší pocit, který mě ve sportovním životě potkal. Zatím…

Kdybys dělat nábor, co bys o své disciplíně řekl?

Že jízda na bobech je vysoce adrenalinová záležitost, je to netradiční sport pro tvrdé chlapy, kteří se nebojí a dokáží předvést maximální výkony i v extrémních podmínkách. Závody se konají po celém světě, takže člověk pozná nové prostředí, získá mnoho cenných zkušeností, pozná nové lidi.

Co sport a vysoká škola? Jde to, či nejde dohromady?

Dohromady to určitě jde, ale v mém případě v kombinaci s jízdou na bobech, kdy je člověk celou zimu mimo republiku, je to občas komplikovanější. Člověk musí někdy omezit jednu aktivitu na úkor druhé a posléze opačně.

Proč studuješ na téhle škole?

VŠMIE mi dává možnost díky kombinovanému studiu posunout mé vzdělání o stupeň výš a zároveň i nadále pokračovat ve sportovní činnosti na reprezentační úrovni. Obojí je pro mě důležité a díky VŠMIE dokážu obě aktivity skloubit.

Co bude dál?

Teď je mým cílem předvést co nejkvalitnější výkon na OH ve Vancouveru a dosáhnout co nejlepšího umístění. V delším časovém horizontu chci dokončit studium a věnovat se i nadále sportu na co nejvyšší úrovni s vidinou účasti na dalších olympijských hrách.

A nějaké sportovní krédo na závěr?

Když nemůžu, tak přidám!

Tak přidej, ať stihneš letadlo. A hodně štěstí.

Díky za rozhovor